Hvězdářské dalekohledy - nákupní rádce

Hvězdářské dalekohledy - užitečný nákupní rádce

Hvězdářské dalekohledy jsou dnes velmi populární pro vychutnání si krás vesmíru jinak, než prostřednictvím počítače. Již v malém teleskopu můžete spatřit krátery na Měsíci, Saturnovy prstence nebo čtyři největší měsíce Jupiteru. Připravili jsme základní rady, které vám při výběru hvězdářského dalekohledu pomohou.

Hvězdářské dalekohledy: základní rady

• U dalekohledů pro začátečníky obvykle dostanete vše, co v základu potřebujete: dalekohled, montáž, stativ a okuláry.
 

• Začátečníkovi, který nebude fotografovat, lze doporučit spíše azimutální montáž (dalekohledem otáčíte nahoru a dolů). Druhým typem vhodné montáže je tzv. dobson — zejména pro pozorování ze zahrady. Tzv. paralaktickou montáž je nutné ustavit. Vhodná je pro fotografování a nezbytná je u větších dalekohledů (viz podrobný výklad níže).

• Při výběru dalekohledu se moc nedívejte na zvětšení. Důležitá je velikost dalekohledu — průměr objektivu. Krátery na Měsíci, čtyři největší měsíce Jupiteru nebo Saturnovy prstence uvidíte už v dalekohledu s průměrem 60 mm.

• Pokud kupujete dalekohled pro dítě, měl by být jednoduchý a asi i lehký.

Různé typy hvězdářských dalekohledů

Existuji dva základní typy hvězdářských dalekohledů: čočkový (refraktor) a zrcadlový (reflektor). Rozdíl mezi nimi je už podle názvu jasný – čočkový obsahuje uvnitř soustavu čoček, kdežto zrcadlový pracuje se soustavou zrcadel.

Čočkové hvězdářské dalekohledy (refraktory) jsou obvykle s azimutální montáží (vhodnější pro začátečníka). Zjednodušeně lze také říci, že refraktory jsou vhodnější pro pozorování jasných objektů — Měsíce a planet. Ty ale můžete samozřejmě pozorovat také se zrcadlovým dalekohledem.

Zrcadlové hvězdářské dalekohledy (reflektory) jsou obvykle na paralaktické montáži, jsou vhodnější k pozorování vzdálených objektů (mlhoviny, galaxie) a komet. Zrcadlové dalekohledy s paralaktickou montáží jsou také vhodné k fotografování. Za stejnou cenu dostanete také často větší dalekohled (větší průměr — viz níže část o podvodnících se zvětšením).

Různé typy montáží

• Azimutální montáž– podobná fotografickému stativu. Dalekohled se otáčí kolem dvou os – nahoru v horizontálním směru a okolo v rámci azimutu. Laikovi lze doporučit právě tuto jednoduchou montáž. Určitým druhem je tzv. Dobsonova montáž, která je velmi oblíbena mimo jiné pro svou jednoduchost – lze ji vytvořit ze tří desek.

• Paralaktická (rovníková) montáž– osa této montáže míří k světovému pólu, ta druhá je na ní kolmá. Co a k čemu to je? Asi každý ví, že se hvězdy, Měsíc a Slunce se po obloze pohybují vlivem otáčení Země. Při pohledu pouhým okem si toho možná všimnete po pár desítkách minut, ale při pozorování dalekohledem je to mnohem patrnější. Když se díváte například na Měsíc, tak vám postupně ujíždí ze zorného pole. U paralaktické montáže se vám podaří objekt mnohem lépe udržet v zorném poli. Čím větší je zvětšení, tím je to důležitější. Je také možné připojit tzv. hodinový strojek, který dalekohled postupně otáčí stejně rychle, jako rotuje Země. Objekt je tak pořád v centru zorného pole. Paralaktickou montáž je ale potřeba ustavit. Přesné ustavení není jednoduché, pro zběžné ustavení stačí osu dalekohledu nasměrovat na sever. Paralaktická montáž se hodí pro větší dalekohledy (dosahující většího zvětšení) a fotografování.

Základní údaje o dalekohledu

Obvykle se uvádí v popisu nebo přímo v názvu dalekohledu, kde máme dvě čísla XXX/YYY, kde XXX je průměr (v mm), YYY je ohnisková vzdálenost. Například zde máme hvězdářský dalekohled Levenhuk Skyline 76/700 AZ. Průměr objektivu: 76 mm, ohnisková vzdálenost 700 mm.

Není zvětšení jako zvětšení

Při výběru hvězdářského dalekohledu se moc neohlížejte na jeho zvětšení. Zvětšit lze teoreticky obraz Měsíce nebo třeba planet. Hvězdy ale budou stále jen jasné body. U malého dalekohledu se často uvádí na krabici bombastické zvětšení – například 500x. Je to ale nesmysl nebo spíše za hranou klamání zákazníka. Principem astronomického dalekohledu je to, že má větší plochu, takže dokáže „pochytat“ více světla nebeských objektů. Důležitá je tedy plocha dalekohledu nebo přesněji průměr objektivu.

Maximální možné zvětšení je dvojnásobek průměru objektivu v milimetrech. Dalekohled o průměru objektivu 60 mm tak má maximální zvětšení 120x. Je to skutečně reálné maximum, lepší je počítat s menší hodnotou. Jinými slovy: čím větší průměr objektivu, tím lépe.

Reálné zvětšení je pak ohnisková vzdálenost dalekohledu / ohnisková vzdálenost okuláru. Pokud má dalekohled ohniskovou vzdálenost 300 mm a použijeme okulár 4 mm, bude zvětšení 300 / 4 = 75x.

 Co uvidíme?

Malý hvězdářský dalekohled s průměrem objektivu 60 mm je plně dostačující k pozorování kráterů na Měsíci, čtyř největších Jupiterových měsíců nebo Saturnových prstenců. K takovému pozorování bude stačit hravě zvětšení 50x.

Při zvětšení kolem 150x můžete pozorovat i mezery mezi Saturnovými prstenci. Jak už ale víte, k dosažení tohoto zvětšení bude potřeba trochu většího dalekohledu! 60 mm teleskop nabízí maximálně 120x.

Zpracoval : Čestmír Zeman czeman@atoselektro.cz